Po akčních řežbách minulý týden jsem si tento zašel na dva animáky. Někdy je zapotřebí vyvenčit širší rodinu a při té příležitosti vypustit to přerostlé dítě, které je v každém z nás. A co mají oba dva filmy společné? Oba se skvěle uživí na merchi postaviček, oba jsou barevné, nenudící, dostatečně rodinné a v uspokojivé míře zajímavé i pro dospělé publikum. V obou případech jde také o velkou sázku na jistotu. Je zapotřebí prodat pajduláky, pobavit a moc se nepouštět do věcí, jenž by šlapaly mimo trávníky, které jsou vykolíkované marketingovými specialisty. Tím to možná ale končí. Na dvojce Úžasňáků je vidět mnohem větší rozpočet a to, že je to Pixar. Hotel Transylvania nemá tak ostrý detail, ale podsouvá vám spoustu ztřeštěných nápadů v tom, jak někteří příšeráci vypadají a i na tom se dokážete pást a bavit.

ÚŽASŇÁKOVI 2

Je to k nevíře, ale jednička tu byla už v roce 2004, tedy před čtrnácti lety. Tedy před tím, než DC a Marvel vybudovali svoje impéria. Dvojka však navazuje přesně tam, kde jednička končí. Vstupujeme do světa, který známe, a to je možná trochu problém. Poslední dvě Pixarovky (COCO a V HLAVĚ) překvapily novým, neokoukaným světem a v tomto ohledu nový film režiséra Brada Birda nepřináší nic převratného.

Možná jedinou a trochu aktuální změnou je prohození rolí, kdy otec je nucen se starat o děti a Elastička je vhozena do víru superhrdinství. Hlavní myšlenka tu tkví v tom, že rodičovství je tu líčeno jako těžší úloha než jakýkoliv superhrdinský čin. V tom notně pomáhá rodinná konstelace, kdy nejstarší dcera řeší první lásku, syn je na vrcholu frackovského věku a kojenec objevuje svoje superhrdinské schopnosti.

Samozřejmě je tu i hlavní padouch, kterého dospělák odhalí během první půlhodinky. V několika chvílích dokonce generuje zajímavé myšlenky o současné společnosti, ale to film bohužel nevytáhne z polohy, ve které zabaví, ale už nepřekvapí. Mám silný pocit, že se tu trochu víc zapomíná na dětského diváka, než tomu bylo u předchozích Pixarovkách. Za těch čtrnáct let jsem čekal něco víc, než trochu přeskládanou jedničku se silnějším „ponaučením“ o rodině. To, co tehdy fungovalo, už dnes působí jako retro. Svět se posunul – ÚŽASŇÁKOVI nikoliv.

7/10

HOTEL TRANSYLVÁNIE 3: PŘÍŠERÓZNÍ DOVOLENÁ

Útočí na první signální, příběh je ještě prostší a odhadnutelnější, než u ÚŽASŇÁKOVÝCH, ale rozhodně se i víc bavíte. Téma je jasně dané, všichni ti, které jste poznali v jedničce a dvojce, se chystají na plavbu na výletní lodi. Takže takový hotel na vodě. Vzhledem k tomu, že v jedničce se Draculova dcera zamilovala, ve dvojce se řešila mladá rodina, je na spadnutí nějakou družku pořídit i samotnému Draculovi. No a samozřejmě se to trochu zamotá.

Na čem tu ale lze stavět, jsou velmi výrazné charaktery některých příšeráků, kterých je sice hodně, ale to vůbec nevadí, protože každá má dvě nebo tři signifikantní vlastnosti, se kterými se stále do kolečka pracuje. S tím si humor vlastně vystačí a stačí mi to k tomu, abych se několikrát hlasitě smál, ať už šlo o situaci, kdy vlkodlačí rodina navštíví dětský koutek nebo hned na počátku při cestě letadlem s aerolinkou značky Gremlin airways.

Ačkoliv je znát, že oproti Pixaru byl rozpočet téměř třetinový, tak to není patrné v nápaditosti, gagech a hudbě, se kterou film pracuje. Krom rodinného tématu se tu, stejně jako v ÚŽASŇÁKOVÝCH, rozvíjí další téma, kterým je jakýsi rasismus, s tím, že i „Příšery jsou vlastně taky lidi“ a naopak.

6,5/10